Drobečková navigace

Ústavní zákon č. 46/1990 Sb. kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci

Ústavní zákon č. 46/1990 Sb. byl přijat 27. 2. 1990. Účinnosti nabyl zčásti vyhlášením 1. 3. 1990 a zčásti dnem voleb. Jak vyplývá již z jeho názvu, tento ústavní zákon novelizoval Ústavu z roku 1960 i ústavní zákon o československé federaci z roku 1968.

Tento krátký ústavní zákon představuje jeden z klíčových ústavních zákonů souvisejících se změnou režimu z totalitního na demokratický, neboť připravil půdu pro konání prvních svobodných parlamentních voleb na území Československa po Sametové revoluci. Ty se uskutečnily ve dnech 8-9. června 1990, a to do federálních i republikových zákonodárných sborů. V prvé řadě tento ústavní zákon zakotvil volný poslanecký mandát. Z Ústavy z roku 1960 tak vymizely všechny známky imperativnosti poslaneckého mandátu, a to zejména odvolatelnost poslance rozhodnutím voličů (čl. 3 odst. 3 Ústavy z roku 1960). Dále tento ústavní zákon snížil počet poslanců Sněmovny lidu Federálního shromáždění z 200 na 150 a zakotvil neslučitelnost funkce poslance s výkonem funkcí soudce, prokurátora, státního arbitra, vojáka z povolání, příslušníka Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy či s funkcí poslance jiného zákonodárného sboru. Ze slibů ústavních činitelů byla tímto ústavním zákonem rovněž vypuštěna pasáž týkající se věrnosti věci socialismu; ústavní činitelé tak nově slibovali věrnost pouze Československé socialistické republice (pozn. odkaz na socialistické zřízení z názvu československého státu vymizelo až v březnu 1990 v důsledku ústavního zákona č. 81/1990 Sb.). Na zásadní změnu zřízení státu však reagoval ústavní zákon č. 46/1990 Sb. tím, že státní moc vykonávaly zákonodárné sbory nově nikoliv ve jménu pracujícího lidu, ale ve jménu lidu bez přívlastku.

Ústavní zákon č. 46/1990 Sb. však zároveň umožnil postupnou erozi federace. Zmocňoval totiž národní rady obou republik k přijímání vlastních ústavních zákonů k řešení některých vnitřních záležitostí republik. Tak byly národními radami přijaty ústavní zákony, které řešily změnu názvu republik a jejich státních symbolů, ale které také umožnily uskutečnit parlamentní volby v roce 1990, a to podle stejných pravidel jako v případě federace.