Drobečková navigace

Ústavní zákon č. 144/1968 Sb., o postavení národností v Československu

Zároveň s přijetí ústavního zákona o československé federaci byl přijati ústavní zákon o postavení národností. Účinnosti nabyl 1. 1. 1969. Je zajímavé, že ve stejný den přijaté ústavní zákony rozdílně definovaly stát. Ústavní zákon o federaci definoval Československo jako stát Čechů a Slováků, zatímco ústavní zákon o národnostech definoval Československo jako společný stát českého a slovenského národa a národností žijících na jeho území.

Stát výslovně uznával čtyři národnosti – maďarskou, německou, polskou a ukrajinskou (rusínskou), což byly všechny tehdy historicky usedlé národní menšiny na území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Pro rusínskou národnost se užilo označení ukrajinská (rusínská), jakožto synonymum, přestože mezi příslušníky této národnosti v dřívější době probíhal spor mezi orientací ukrajinskou (maloruskou), ruskou (velkoruskou) a samostatnou rusínskou. Šlo o právní předpis výslovně přiznávající neslovanským menšinám maďarské a německé ústavní práva. Tím bylo ukončeno jejich zhoršené postavení jakožto důsledek 2. světové války. Ústavní zákon přiznával národnostem právo na zastoupení ve volených orgánech v počtu odpovídající jejich početnosti. Příslušníkům národností přiznával za podmínek stanovených zákonem právo na vzdělání v jejich jazyku, na kulturní rozvoj, užívání jazyka v úředním styku v oblastech obývaných příslušníky národnosti, právo na spolčování v národnostních kulturních spolcích, na tisk a informace v jejich jazyku. Každý občan měl právo svobodně rozhodovat o své národnosti a zakazovala se národnostní diskriminace.

Ústavní zákon nebyl nikdy novelizován a zrušen byl ústavním zákonem uvozujícím Listinu základních práv a svobod č. 23/1991 Sb.