Drobečková navigace

Ústavní zákon č. 98/2013 Sb.

Rozsah imunity (nejen) členů Parlamentu byl dlouhodobě trnem v oku podstatné části české veřejnosti. Podobně jako v případě zavedení přímé volby prezidenta lze i omezení imunity zákonodárců a soudců Ústavního soudu ústavním zákonem č. 98/2013 Sb. vnímat jako reakci na společenskou poptávku.

Před přijetím této novely Ústavy byl Rozsah imunity poslanců a senátorů skutečně značný. Již samotný rozsah indemnity, tj. materiální imunity pokrývající hlasování a projevy v Parlamentu (srov. čl. 27 odst. 1 a 2 Úst), byl českými soudy (zejména Nejvyšším soudem) vykládán poměrně široce, avšak novější judikatura Ústavního soudu rozsah indemnity významně zúžila (nález sp. zn. I. ÚS 3018/14 ze dne 16. 6. 2015). Vedle indemnity vybaveni i „doživotní“ imunitou procesní. Poslanci a senátoři totiž mohli být trestně stíhání pouze se souhlasem komory Parlamentu, jíž byli členy; pakliže byl souhlas odepřen, bylo trestní stíhání navždy vyloučeno. Takový rozsah imunity byl v evropském (i světovém) kontextu naprosto výjimečný (srov. van der Hulst 2000, s. 82-84). Některé státy zakotvují pro členy parlamentu pouze indemnitu pokrývající parlamentní projevy a hlasování a ty, které zaručují i imunitu procesní zpravidla vylučují trestní stíhání (byl-li odepřen souhlas) pouze po dobu výkonu mandátu (Dánsko, Itálie, Španělsko, Polsko, Řecko či Německo) či dokonce pouze během zasedání parlamentu (Belgie, Francie či Švýcarsko).

Obdobná úprava se vztahovala i na soudce Ústavního soudu České republiky. Soudce Ústavního soudu bylo možno stíhat se souhlasem Senátu. Odepřel-li Senát souhlas, bylo trestní stíhání navždy vyloučeno. 

Komentovaná novela tento kuriózní stav odstranila. Nově je tak trestní stíhání poslance či senátora, odepře-li komora se stíháním souhlas, vyloučeno pouze po dobu trvání mandátu. Stejná změna se dotkla i soudců Ústavního soudu. Imunita prezidenta republiky byla obdobným způsobem omezena již ústavním zákonem č. 71/2012 Sb. (k tomu srov. příslušný komentář).

Nový úprava lépe odpovídá logice a smyslu imunity členů parlamentu; cílem imunity totiž primárně není ochrana konkrétního jednotlivce, nýbrž ochrana parlamentu před potenciálními zásahy ze strany výkonné moci. Po skončení mandátu už se ovšem vztah mezi imunitou bývalého člena parlamentu a ochranou zákonodárného sboru vytrácí.

Literatura:

van der Hulst, M. The Parliamentary Mandate. A Comparative Study. Geneva: Inter-Parliamentary Union, 2000.