Drobečková navigace

Ústavní zákon č. 319/2009 Sb.

Novela Ústavy provedená ústavním zákonem č. 319/2009 Sb. se sice na první pohled může jevit jako nepříliš významná úprava způsobu rozpouštění Poslanecké sněmovny, ve skutečnosti jde ovšem o reakci na jednu z největších dosavadních ústavních krizí.

Problémy s vytvářením akceschopné vládní většiny (a tendence ke vzniku patových situací) provázejí český politický systém od samého počátku. Již v devadesátých letech tak např. byla sestavena koaliční menšinová vláda Václava Klause (1996 – 1998) či dokonce menšinová vláda „opoziční smlouvy“ Miloše Zemana (1998 – 2002). Právě v období mezi demisí Klausovy vlády a nástupem vlády Zemanovy se poprvé projevil problém, který v roce 2009 vyústil až v přijetí komentovaného ústavního zákona.

Politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně na počátku roku 1998 (po demisi Klausovy vlády) dospěly k závěru, že sestavení tradiční vlády, která by byla schopna získat potřebnou většinu, je prakticky vyloučeno. Na druhé straně však byla odmítnuta i varianta, aby země byla spravována úřednickou vládou až do roku 2000 (tedy do řádného termínu voleb). Jedinou akceptovatelnou variantou se tak zdálo být vyvolání předčasných voleb. Před přijetím komentovaného ústavního zákona bylo ovšem rozpuštění Poslanecké sněmovny (a tudíž cesta k předčasným volbám) poměrně zdlouhavým procesem (srov. čl. 35 odst. 1 Ústavy a možnosti tam zakotvené); nejrychleji mohlo teoreticky k cílenému rozpuštění dojít, pokud by Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (třetí pokus o sestavení vlády). Proto byl přijat jednorázový ústavní zákon č. 69/1998 Sb., o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 1996, který se ovšem nedotkl obecné délky volebního období zakotvené v Ústavě (4 roky).

Přestože panovaly pochybnosti o ústavní konformitě takového postupu, v roce 2009 byl použit znovu. Po pádu druhé Topolánkovy vlády byla jmenována úřednická vláda Jana Fischera, většina politických stran ovšem preferovala co nejrychlejší cestu k předčasným volbám – a za tímto účelem byl opět přijat jednorázový ústavní zákon o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny (č. 195/2009 Sb.). Tento ústavní zákon byl však zrušen Ústavním soudem (nález ze dne 10. 9. 2009, Pl. ÚS 27/09), který dal najevo, že jednorázové obcházení pravidel stanovených Ústavou pokládá za rozporné s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu.

Rozebíraná novela Ústavy proto přišla s řešením, které dovoluje rozpustit Poslaneckou sněmovnu poměrně rychle, avšak zároveň netrpí ústavněprávními deficity, které Ústavní soud vytýkal jednorázovým řešením. Nové ustanovení čl. 35 odst. 2 sice nebylo využito hned v roce 2009, avšak jeho aplikace umožnila vyhlášení předčasných voleb v roce 2013.