Drobečková navigace

Ústavní zákon č. 395/2001 Sb.

Ústavní zákon č. 395/2001 Sb. je nepochybně jednou z významnějších novel Ústavy. Důkazem může být i to, že si v podstatě jako jediná vysloužila i přezdívku (Euronovela). Tento název přirozeně odráží skutečnost, že tato novela připravovala český ústavní systém na pozdější přistoupení k Evropské Unii. Obsahem a smyslem jejího přijetí byla změna postavení mezinárodního práva v rámci českého právního řádu. Tato změna měla mj. zajistit, aby v jeho rámci evropské právo mohlo působit přímo.

Před přijetím Euronovely bylo možno vztah českého právního řádu k mezinárodnímu právu označit jako dualistický. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla byly tzv. mezinárodní smlouvy o lidských právech, jejichž postavení v některých ohledech připomínalo postavení ústavních zákonů. Např. podle tehdejšího znění čl. 87 odst. 1. písm. a) Ústavy mohl Ústavní soud zrušit zákon, který byl v rozporu s mezinárodní smlouvou o lidských právech.

Euronovela Ústavy se přihlásila k monistickému modelu; podle nového znění čl. 10 las jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu a mají dokonce aplikační přednost pred zákonem. Vztah k ostatním pramenům mezinárodního práva (ostatní mezinárodní smlouvy, mezinárodní obyčeje aj.) pak vymezovalo nové ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy, podle něhož Česká republika dodržuje své mezinárodní závazky.

V důsledku těchto změn ústavodárce upravil i některé kompetence Ústavního soudu. Explicitně mu např. odňal možnost (na druhé straně mu však dal možnost preventivně přezkoumávat mezinárodní smlouvy před jejich ratifikací) rušit právní předpisy pro rozpor s mezinárodní smlouvou o lidských právech. Tato kompetence byla funkčně nahrazena přednostní aplikací mezinárodních smluv v řízení před obecnými soudy. Právě tato skutečnost se však stala spouštěčem zajímavé „vzpoury“ Ústavního soudu (nález ze dne 25. 6. 2002, Pl. ÚS 36/01).

Ústavní soud totiž dospěl k závěru, že tato „neutrální“ změna přístupu k mezinárodnímu právu (a v podstatě i změna systému ochrany lidských práv) v podstatě odporuje čl. 9 odst. 2 Ústavy. Podle Ústavního soudu totiž žádnou změnu Ústavy nelze interpretovat tak, aby to vedlo ke snížení úrovně procedurální ochrany lidských práv. Právě odstranění kompetence Ústavního soudu přezkoumávat soulad právních předpisů s mezinárodními smlouvami o lidských právech by podle Ústavního soudu tuto úroveň ochrany lidských práv snížilo, a proto Ústavní soud – navzdory textu Ústavy – stále k mezinárodním smlouvám o lidských právech přistupuje stejně jako před přijetím komentované novely.