Drobečková navigace

Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky

Komentovaný ústavní zákon je třeba vnímat jako součást reformy veřejné správy (a v jejím rámci územní samosprávy) v České republice, která probíhala zejména v prvních deseti letech existence českého ústavního systému. Výsledkem model územní samosprávy v České republice je dvouúrovňový a sestává se z obcí a vyšších územních samosprávných celků.

Ačkoliv i původní znění Ústavy ve svém čl. 8 zaručovalo samosprávu územních samosprávných celků, reálná situace byla komplikovanější. Samospráva obcí reálně fungovala již od počátku 90. let, zřízení vyšších územních samosprávných celků (zemí či krajů) Ústava sice předpokládala (např. čl. 99, 100 či 101 Ústavy), došlo k němu však až po několika letech. Prvním významným krokem bylo právě přijetí ústavního zákona č. 347/1997 Sb. (formu ústavního zákona pro zřízení vyššího územního samosprávného celku vyžaduje čl. 100 odst. 3 Ústavy).

Zřízeno bylo 14 vyšších územně samosprávných celků, z toho 13 krajů a jeden specifický celek – hlavní město Praha. Na to se nevztahuje zákon č. 129/2000 Sb. o krajích, nýbrž speciální zákon č. 131/2000 Sb. Hlavní město Praha má specifické hybridní postavení – na jedné straně má kompetence obdobné jako ostatní vyšší územně samosprávné celky, v jejím čele však stojí primátor a nikoliv hejtman, volby se konají zároveň s volbami do zastupitelstev obcí apod.

Přijetím tohoto ústavního zákona ovšem nebyl proces reformy územní samosprávy zdaleka ukončen. Kraje jako vyšší územně samosprávné celky začaly reálně fungovat až na přelomu let 2000 a 2001 po prvních volbách do zastupitelstev krajů.

Jak již bylo shora zmíněno, původní znění Ústavy dovolovalo, aby vyšší územní samosprávné celky byly označeny buď jako kraje či jako země. Nakonec však byla zvolena první možnost. Označení země lze stále používat pro historické země Koruny české: tj. Čechy, Moravu a Slezsko. Tyto země ovšem nemají právní význam.

Kraje jako vyšší územní samosprávně celky zároveň nelze zaměňovat s původními kraji podle zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. Tyto jednotky neměly (nemají) samosprávnou povahu a v současnosti se od nich odvíjí územní působnost některých státních orgánů (např. krajských soudů, jejichž soudní obvod tedy nekopíruje hranice vyšších územních samosprávných celků).